|
|
|
Popeye 1-3
|
 |
Kdo by neznal Pepka námořníka, slavnou postavičku amerických kreslených grotesek, které bavily několik generací filmových diváků. I na ZX Spectru se objevilo několik her s tímto hrdinou, propagátorem špenátu, který mu dodával obrovskou sílu, aby mohl soupeřit se svým odvěkým rivalem Blutem o svou milovanou Olive Oyl. První titul s neohroženým námořníkem vznikl v roce 1985 a již z obrázků jistě poznáte nezaměnitelný styl Dona Priestleyho, který je charakteristický velkými postavičkami (jistě si vzpomenete na titul Benny Hill's Madcap Chase), které dokonale zapadají do prostředí s maximální eliminací efektu kolizí barev, typických pro tento osmibit. Další dvě pokračování přišla mnohem později, pocházejí od firmy Alternative Software, takže jejich vizuální stránka je již zcela odlišná.
Abyste demonstrovali svoji nehynoucí lásku k Olive Oyl, musíte posbírat celkem 25 srdcí a odnést je do jejího příbytku. Během vašeho putování je láskla Olive zachycena na láskometru, který postupně chladne, takže ho neustále musíte zásobovat novými srdíčky. Až jich shromáždíte všech 25, čeká vás sladká odměna. Cestou sbírejte špenát, který doplní vaši energii. Klíče slouží k otevírání dveří, i ostatní předměty jsou ale důležité, celkem jich můžete nést až osm. Všechny pohybující se objekty pro vás představují nebezpečí, hlavně si dávejte pozor na zlého Bluta.
Ve druhém pokračování zachraňujete svoji milovanou ze spáru záporáka Bruta, hra je rozdělena do čtyř úrovní, vždy musíte vystoupat až úplně nahoru. Cestu vám znepříjemňuje řada nástrah, hlavně musíte zneškodnit rozmístěné bomby, jinak hrozí exploze. Potkáte i řadu přátel, kterým musíte pomoci. Třeba Wimpimu musíte donést všechny jeho ztracené hamburgery. Pro závěrečný souboj s Brutem je nutné sesbírat všechen špenát, ale pozor, nebojuje fér a uchyluje se k podpásovým úderům.
Závěrečný díl zase nabízí něco úplně nového a jedná se o ryze akční titul říznutý sci-fi. Celý se odehrává v zápasnickém ringu, kde si to Pepek rozdává s vesmírnými emzáky, kteří navštívili naši planetu, aby vyzvali na souboj největšího siláka, jehož sláva se roznesla i do okolních galaxií. Celkem hra nabízí pět úrovní, ve kterých se postupně utkáte se stejným počtem mimozemských návštěvníků, kteří vypadají opravdu všelijak. Vy máte ale pro strach uděláno, posilněni špenátem vás nemůže vůbec nic zastavit.
Publikováno: 12. 3. 2009 | 
| Vložil: Pyštík | Vloženo: 10. 11. 2019, 09:20:31 |
|---|
| Mne vždy hry Dona Priestleyho prišli také veľmi neohrabané až ťažkopádne. Ale aj tak som sa k ním stále vracal a hrával ich. Samozrejme páčilo sa mi spracovanie: Veľké postavy, farebná grafika. Najviac sa mi páčil Trap Door. |
| Vložil: maiki | Vloženo: 10. 11. 2019, 06:21:44 |
|---|
| Jednička je legenda, ale já jsem si chtěl vždy zahrát onu automatovou verzi... Bohužel ta věc co vyšla v roce 2016 je téměř nehratelná. Chce to něco plynulého ve stylu King's Valley a samozřejmě 48k ne že to bude jen na 2 video RAM jak je poslední dobou zvykem. |
| Vložil: FUNKY | Vloženo: 26. 12. 2018, 08:06:56 |
|---|
Dal jsem si jedničku, ta baba na koštěti je drsná.  |
| Vložil: solaris104 | Vloženo: 02. 10. 2009, 08:51:15 |
|---|
| Popeye se mi taky hodne libi. Ma paradni velkou grafiku a vynikajici hratelnost. Taky jsem ji poctive dohral . |
| Vložil: Art | Vloženo: 13. 06. 2009, 13:39:23 |
|---|
| A ještě Gregory Loses His Clock, také od stejného autora. Pokud jde o Popeye, když jsem to hrál na Spectru, připadala mi hra rozsáhlá a teď když se podívám na tu mapu, je vlastně dost malá. To je zřejmě jedno z důležitých umění osmibitových počítačů, aby i s miniaturní pamětí dělala hra dojem bohatého prostředí. |
| Vložil: Pavero | Vloženo: 12. 06. 2009, 23:06:20 |
|---|
| No napadá mě jenom Benny Hill's Madcap Chase, Trap Door 1-2 a Flunky, tedy pouze hry Dona Priestleyho. |
| Vložil: Art | Vloženo: 12. 06. 2009, 15:57:45 |
|---|
| Popeye je pro mě jednou z nejlépe vypadajících her pro Spectrum, což je vzhledem k jejímu stáří trochu překvapivé. Pokud by měl někdo na základě jiné spectrovské produkce dojem, že hry pro tento počítač jsou dvoubarevné a s malými postavami, doporučil bych mu podívat se například na tento titul. Škoda, že se takový typ zobrazení skoro vůbec nepoužíval, asi je těžké vymyslet to, aby všechno správně fungovalo. |
|
