Začal jsem v domku, odkud jsem raději hned vyšel ven do hornaté krajiny, kde jsem sebral zvláštní trojhranný klíč. Pokračoval jsem skalní stezkou na sever a potkal mého známého horolezce Bruta. Když se nedíval, ukradl jsem mu jeho peníze ležící na zemi. Raději jsem hned odešel a pokračoval na východ, do chráněné oblasti, kde na zemi ležel svazek klíčů. Pokračoval jsem dál na jih, až jsem došel k obchodu pro historiky, před kterým ležel dešifrátor zpráv. To je zvláštní, co ty lidi nechávají ležet na zemi... Vzal jsem ho a na nedaleké zastávce jsem nastoupil do autobusu, který zrovna přijel. Když jsme dojeli na další zastávku, všiml jsem si na zemi ležící baterie, tak jsem na moment z busu vyskočil, vzal jí a pokračoval v jízdě. Dojel jsem až do centra, kde jsem vystoupil a šel do obchodního domu. Tam jsem našel stánek Air Island, tak jsem vzal letenky a hodil prodavači peníze na zem. Ať si je sebere sám, pche. Do nedaleké šachty od výtahu jsem se raději držel dál. Vrátil jsem se zpátky na zastávku a pokračoval na letiště. Tam jsem nešel do terminálu, ale vběhl jsem rovnou na runway, kde jsem odchytl letadlo. Jelikož jsem měl letenky, tak mě nechali nastoupit a po nějaké době jsme už přistávali na letišti v Bugaboo.
Tady jsem našel nádraží, ale jelikož vlak nejel, tak jsem nastoupil do nedalekého trolejbusu. Ten mě vezl přes nějaký altánek a klub kosmonautů, kde jsem díky dešifrátoru zpráv rozluštil "HESLO DNE". Sice jsem nevěděl, k čemu to je dobré, ale raději jsem si ho zapsal. Vystoupil jsem až na další stanici, kde jsem našel skafandr. Teda, co ty lidi nevyhodí... V nedalekém remízku jsem k mému překvapení našel mého známého, horolezce Bruta ! Strachoval jsem se, že přišel na moji předchozí krádež, ale byl vysmátý jako obvykle. Využil jsem tedy příležitosti a požádal ho o lano (REKNI "BRUTO DEJ"), které mi s radostí dal. Vrátil jsem se zpět na nádraží a nastoupil do vlaku.
Ten mě vyhodil před kosmickým městečkem, ale vrátný mě nechtěl pustit dovnitř. Prý mu musím říct HESLO DNE! Naštěstí jsem ho věděl (REKNI "615"), takže jsem vešel a přes startovací plošinu se dostal do vstupní haly, kde cestu dál blokoval robot. Vložil jsem tedy do něj svojí baterii, načež robot odjel. Otevřel jsem dveře do řídící místnosti a začal mačkat všechna tlačítka, která jsem viděl. Jedno z nich aktivovalo automatický start rakety venku. Vyběhl jsem tedy ven, nasadil skafandr, vlezl do rakety a pak už se jen modlil.
Dostal jsem se do vesmíru, kde jsem viděl padající hvězdu. Přál jsem si, abych tohle ve zdraví přežil. Pak nastalo dlouhé čekání. Proletěl jsem kolem Jupitera až na planetu JET-JET, kde raketa přistála. Vystoupil jsem a přes kráter Brežněv a kráter Reagan jsem došel k bažině. Raději jsem zabočil na jih, na planinu, kde jsem našel jakousi observatoř. Vešel jsem dovnitř a zmáčkl bílé tlačítko. Já prostě rád mačkám neznámá tlačítka. Vypadalo to, že se nic nestalo, tak jsem vyšel ven a pokračoval na jih. Došel jsem na okraj propasti, ale dole jsem cosi viděl, tak jsem přivázal svoje lano na pevný kůl a sestoupil dolů k řece, kde jsem našel přistavenou loďku.
Zmáčkl jsem další tlačítko a loďka automaticky vyplula po řece. Zastavila u jakéhosi hranolu, ale nevěděl jsem, co s ním, tak jsem pokračoval dál. V dálce jsem viděl balvany a kyselinu sírovou, takže jsem radši nepokračoval a raději zkoumal zavřené dveře. Odemknul jsem je pomocí trojhranného klíče a vešel do jakési krápníkové jeskyně. Pokračoval jsem temnou chodbou stále dál a málem jsem sletěl z prudkého srázu do kyseliny sírové. Ta je na téhle planetě asi všude. Přes okraj propasti jsem došel až nakonec, kde jsem konečně našel to, co jsem celou dobu hledal a nevěděl o tom! Ležel tu kosmonaut Norton. Byl hodně podvyživený, tak jsem sebral jeho laserovou pistoli a pomohl mu na nohy. Řekl mi:
"Jamesi, je to špatné. Jestli se odsud nedostanu a nesetkám se s profesorem Uzem, abych mu sdělil určité závažné informace, bude brzo konec světa. Prosím pomoz mi! Jestli to stihneme do půlnoci, máme vyhráno!"
Při prvním průchodu hrou mi toto řekl ve 23:50, takže jsem se jenom uculil a prostřelil si hlavu jeho pistolí. Musel jsem začít znovu.
Při druhém pokusu jsem už měl dostatek času, takže jsem se s Nortonem vrátil do rakety, která po chvíli automaticky vzlétla a nabrala kurz Země. Někde tady jsem asi měl započíst dialog vysvětlující příběh, který jsem vypsal výše, ale opravdu nevím jak. Raketa překvapivě nespadla do moře, ale přistála opět na startovací plošině. Vzal jsem tedy Nortona a spolu jsme nastoupili do vlaku, který nás odvezl až na konečnou stanici. Přes ponurou krajinu jsme se dostali až k jižnímu okraji Blatenské bažiny, kde nám cestu do chalupy zablokoval obrovský pes, "jehož ohnivá srst osvětluje masivní tesáky v obrovské tlamě. Všude se rozléhá huronský řev". Tohle zvíře prostě nechcete provokovat.
Já ovšem neváhal ani vteřinu, vytáhl jsem laserovou pistoli a bestii zastřelil. Tím jsem umožnil Nortonovi, aby se setkal s profesorem Uzem, který byl v chalupě a sdělil mu přesné pokyny, podle nichž Uzovi roboti demontovali nálož z nitra Země.
